Čekání na čekanku

11. prosince 2012 11:04 by paní SinglíkováCappuccino s paní Singlíkovou

Můj kolega Oldřich se zmínil o tom, že nikdy neví, jaké suroviny použít v kterém ročním období, které jsou právě „ in“. Tak jsem přemýšlela, která potravina by si zasloužila vaši pozornost v záplavě bílých a červených hlávek zelí, tučných mas a cukroví, což je předzvěst zimy a Vánoc. Čím to období teplých kabátů, kožichů a šál tak nějak odlehčit. Čekala jsem čekala, co mne napadne a dočkala jsem se – přeci čekanka. Asi ještě nemá ve vaší kuchyni stálé místo, ale určitě si ho zaslouží. Je to totiž jemná, křehká, svůdná, zimní zelenina. A já vám nabídnu pár jednoduchých a lahodných receptů.

Ale nepředbíhejme… čekanka si totiž zaslouží trochu více pozornosti než jen dát ji do hrnce.

Čekanka má několik druhů, základem pro všechny je ale Čekanka obecná, planě rostoucí všeléčivá bylinka s modrými kvítky, které se líbí podél polních cest, jakoby čekala na kolemjdoucí. Odtud i její název z německého „Wegwarte“ – „weg“ znamená cesta a „warten“ čekat. Čeští jazykozpytci v době Národního obrození nemohli jinak než vytvořit libozvučné milé slůvko „čekanka“. A čekanka čekala trpělivě dál na své využití a uznání v kuchyni. A tak byla vyšlechtěna odrůda čekanky seté neboli kořenové. Z jejího kořene se pražením vyrábí cikorka, známá náhražka kávy. Její spotřeba dosahovala obrovských rozměrů během válek. Začal to Napoleon, který v roce 1806 během války mezi Francií a Anglií nařídil blokádu dovozu anglického i zámořského zboží do Evropy. No a Evropané zvyklí již na chuť i povzbuzující účinky kávy museli hledat náhražku. Podobně tomu bylo i za světových válek. Po té první se rozšířila výroba i u nás pod názvem Melta. Znáte? Určitě ano nebo jste aspoň o ní slyšeli. Melta byla směs obohacená kromě cikorky ještě obilovinami a cukrovou řepou. Že vám to něco připomíná? Máte pravdu. Je to vlastně předchůdce dnešních cereálních nápojů, bohatý zdroj výživy, v dobách válečných tedy více než optimální.

Čekání na čekanku

Nás ale zajímá čekanka salátová. Krásné křupavé žlutobílé podlouhlé puky nebo malé pevné červené hlávky. V obchodech čekankové puky často přehlédneme, protože se krčí v černých igelitech nebo pod modrými papíry. Pokud máte pocit, že je někdo zapomněl vybalit, mýlíte se. Čekankové puky se totiž pěstují podobně jako bílý chřest v temnu od zemí, kořeny se jednoduše přikryjí hlínou a za 5 – 8 týdnů vyraší listy. Čekanka má nasládle hořkou chuť a bíložluté křehké pevné listy. Čím světlejší puk tím méně hořký, skladováním na světle by zhořkl i dodatečně. Dnešní tzv .bruselská čekanka vyrostla náhodou ve sklepě Belgičana Jana Lammerse, který začátkem 19.století právě během té napoleonské blokády, nechal vyschnout kořen čekanky, aby si z ní připravil cikorku. Působením tmy a vlhka vyrašily z kořenů čekankové puky. Křupavé a nahořklé. A Belgičanům zachutnaly, trvalo ale ještě dlouho než v roce 1872 dobyla čekanka i Paříž. Bylo to ale tažení úspěšné. Říkalo se jí pak dokonce „bílé zlato“.

Čekanka salátová je dostupná od podzimu do jara. Velmi vhodná je pro diabetiky, při problémech se zažíváním a zvýšeném cholesterolu.

Čekanková velmoc je Francie, Belgie, Holandsko a Anglie. Velké uplatnění má ale i v kuchyni italské, hlavně červené čekankové hlávky – radicchio, pěstované hlavně v oblasti Trevisa, ale už ne pod zemí, proto hutná červeno- fialová barva a také více hořkosti. Věděli jste, že i frisée tedy kadeřavý salát štěrbák je variantou čekanky? Chutnal už starým Egypťanům, Římanům i Řekům.

Čekanka má nahořklou chuť. Hořkosti se zbavíme tím, že ji ponoříme asi na 15 minut do teplé osolené vody nebo odřízneme několik centimetrů od kořene. U radicchia se dopuručuje vyříznout

košťál. Gurmáni ale čekanku vyhledávají právě pro tuto nahořklost, která dodává jídlům osobitou chuť.

A pokud jsem vás stále nepřesvědčila, abyste čekanku vpustili do své kuchyně, tak zpráva pro singlíky hubnoucí a zdravě se stravující – 100 gr salátových lístků čekanky má zanedbatelných 27 kcal.

Co dodat? Už nečekejte a dejte si čekanku. Dobrou chuť!!

Čekankové tapas

Tento recept je důkazem toho, že v jednoduchosti je krása a když se důmyslně propojí správné suroviny vykouzlí ojedinělý chuťový zážitek i bez přidání exotických ingrediencí.

Ingredience na 2 porce

  • 1 puk bílé čekanky
  • 2- 3 žampiony – záleží na velikosti
  • hrst nasekaných lískových oříšků
  • 1 – 2 jarní cibulky nebo menší cibule
  • 50 gr ementálu
  • Sůl, pepř
  • Olivový olej

Čekanku rozdělíme na jednotlivé listy a vyložíme jimi keramický pekáček, lískové oříšky nasekáme nožem nahrubo a opražíme na rozpálené pánvi – krátce, pár minut, jinak zhořknou a spálí se. Jemně nakrájíme žampiony i cibuli, smícháme, osolíme a opepříme. Ementál nastrouháme nebo nakrájíme na jemno. Na dno čekankových listů nasypeme část oříšků, přidáme žampiony s cibulí a nakonec zbylé oříšky. Navrch posypeme ementálem. Lehce zakápneme olivovým olejem a dáme péct do trouby na 180 o C asi na 8 – 10 minut. Podáváme teplé.

Rada paní Singlíkové: Chuť ementálu se perfektně snoubí s lískovými oříšky, proto moc neexperimentujte s jinými druhy sýrů. Pro singlíky, kteří hubnou – ementál se běžně dostane i s 20% tuku.

Vychytávka: Zbylou vnitřní část puků, použijte do salátu nebo je zakapejte olivovým olejem, osolte, ogrilujte a zbaštěte jako bonus. Je to dietka a mňam.

podpis Vaše Singlíková

Comments are closed

RECEPTY
PANÍ SINGLÍKOVÉ


METABOLIC
BALANCE


CAPPUCCINO
S PANÍ SINGLÍKOVOU


CESTOVÁNÍ
S PANÍ SINGLÍKOVOU


SHOPPING
S PANÍ SINGLÍKOVOU


La Cucina Italiana

Top kulinářské blogy

Poslední články